Popsaná lavice

Poupata

1:Snad pC#ostý si tiše předčítám,
v lavici psBmaný vzkazy, který znám,
kD#molik slov, co vrG#yto je tam
tFmuší už skoro vybledlBmou,Bm/G# 
kdF#yž si čtu, divnej pC#ocit mám,
D#memýšlím, jak ta lG#éta jdou.
R:TC#ěch knížek čtF#ených pC#od lavicíF#,
tC#ěch kaněk v sF#ešitě a kC#olemF#,
C#a místo vzF7orců v pBmočetniciF# 
nD#mapsáno "Školo, sbG#ohem!"
2:Dny běží, v lavici usedám,
na desce tužkou další dopis mám,
kolik papíru by potřeboval ten,
který sem prózu tajně psal
a hledal slova, která zpestří den,
den, kdy jsem u tabule stál.
3:Však jednou, až roky odletí,
v lavici zbydou jen slzy dojetí,
život rozdělí běh klidných školních let,
vzpomínky v hlavě zůstanou,
vzpomínám, jak byl krásnej svět
v lD#maviciG# tužkou popsanC#ouC#maj7 ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:30:53.246+00:00
Výsledky hledání: